Pět pilířů propagandy (i dezinformací)

Propaganda je úmyslná a systematická snaha formovat vnímání, manipulovat poznávání a ovládat chování lidí za účelem dosažení odezvy odpovídající požadovanému záměru propagandisty. Propaganda a dezinformace stojí na pěti základních pilířích:

• realita, často vytržená z kontextu, následně příslušně upravená, překroucená, okomentovaná, zpochybněná a případně s jiným, tzv. „alternativním“, výkladem nebo interpretací,
• jednoduchost a srozumitelnost sdělení, popř. jejich doplnění jednoduchými a srozumitelnými nabídkami řešení,
• vyvolání emoční reakce,
• oslovení představivosti,
• opakování.

Aby vypadaly důvěryhodně nebo aspoň čtenáře zaujaly, vycházejí dezinformace i propaganda zpravidla z reality, mnohdy však patřičně zkreslené a upravené. Nezřídka ale jako výchozí argument poslouží i jiná, společností už dostatečně přijatá dezinformace nebo propaganda. Postupně se tak vytváří určitý propagandistický ekosystém, v němž jednotlivá sdělení na sebe navazují, vzájemně se doplňují a hranice mezi skutečností a propagandou se stírají a mizí. Člověk se dostává do stavu, kdy, jak mnozí lidé říkají, „nevím, čemu mám vlastně věřit“. Propagandista dosáhl svého: zasel nejistotu a pochybnosti.

Aby propaganda byla skutečně účinná, musí být její sdělování především srozumitelné a tudíž jednoduché. Propagandisté a zejména populisté proto často používají jednoduchá a snadno srozumitelná sdělení. S trochou nadsázky lze říct, že dobrá propaganda musí být jako dobrý vtip – jednoduchá a krátká. Složitým věcem se lidé nesmějí, neboť je obvykle nechápou, a dlouhé unavuje. Velice dobře fungují krátké a úderné fráze, často podložené šikovně překroucenými fakty. Podobná sdělení navíc velmi dobře oslovují emoce a představivost cílové skupiny, pro kterou jsou určeny.

Emoce dokáží vyvolat odpor, ale také soucit, např. k domnělému neštěstí druhých, ochotu pomoci apod. Emoce usnadňují přijetí propagandy a napomáhají učinit požadované rozhodnutí. Příkladem může být třeba neustále rostoucí počet falešných nadací a sbírek.

Představivost může cílit na strach, např. „Důchodci, budete chodit žebrotou“, či vyvolávat další emoce podporující cíle propagandy nebo dezinformace.

Známé přísloví praví, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a tvůrci propagandy jsou si toho náležitě vědomi. Stejně jako vidíme v televizi reklamu na jeden a tentýž produkt desetkrát za večer, snaží se tvůrci a šiřitelé propagandy a dezinformací upevnit pozici svých sdělení jejich co nejčastějším opakováním.

Opakování je matka moudrosti, ale i důvěry v propagandu a dezinformace: „Vždyť to píšou všude“, „Říkají to v televizi“ nebo „Přece to nedají do novin, kdyby to nebyla pravda“. To jsou argumenty lidí, kteří, ač jinak střízlivě myslící, přijali stokrát opakovanou lež jako fakt.