Jak vypadá dezinformační kampaň
Šíření propagandy a dezinformací má často formu „dezinformačních kampaní“, v nichž je stejné sdělení předkládáno vždy jinak a s ohledem na jejich „společné problémy“ a jejich „citlivost“ k danému tématu různým cílovým skupinám –důchodcům, sportovcům, zemědělcům či zahrádkářům, automobilistům, mládeži, úředníkům apod. Typickým představitelem jsou dezinformační kampaně týkající se třeba fungování Evropské unie.
Kampaně nepracují s propagováním určitého světonázoru, ideologie nebo způsobu života, ale spíše s relativizací a rozmělňováním informací a bořením struktury vnitro-společenské důvěry.
Dezinformační kampaň je ucelený, promyšlený dezinformační útok s širokým společenským záběrem. Tvoří ji soustava vzájemně provázaných dezinformací, které se doplňují a podporují tak, aby kampaň měla co nejširší záběr v různých cílových skupinách. Dezinformační kampaň vytváří určitý ekosystém, který oslovuje různé skupiny lidí a zvyšuje dosah a dopad dezinformací. Každou z cílových skupin kampaň oslovuje způsobem, který daná skupina nejlépe vnímá. Nepracuje s propagováním určitého světonázoru, ideologie nebo způsobu života, ale spíše s relativizací a rozmělňováním informací a bořením struktury vnitro-společenské důvěry.
Dezinformační kampaně jsou nejčastěji zaměřeny na:
- zpochybňování a diskreditaci,
- vlivové operace,
- ekonomická a hospodářská témata,
- politické a ideologické otázky,
- ale i relativizaci pravdy.
Zpochybňování a diskreditace se může týkat konkrétních osob, skupin osob, např. politických stran, orgánů veřejné a státní správy, např. ministerstev a jejich činnosti, církví a náboženských institucí, armády a bezpečnostních složek. Cílívá ale i na celé státy, státní útvary a orgány, vedení, rozhodnutí, zákony, a dokonce i na státní zřízení. Účel světí prostředky a co lze pošpinit, zpochybnit, diskreditovat nebo prostě jen ukázat ve špatném světle, to dezinformátoři naleznou a využijí. Podívejte se třeba jen, kolik nejrůznějších dezinformací koluje mezi lidmi o Evropské unii.
Jedním z mocných nástrojů propagandy coby součásti hybridní války jsou dezinformační kampaně zaměřené na tzv. vlivové operace. Cílem je ovlivnit působením propagandy, dezinformací či dalších nástrojů kybernetické války nějakou událost, rozhodnutí nebo názor či chování skupiny lidí. Typickým příkladem jsou například rozsáhlé dezinformační a propagandistické kampaně zaměřené na ovlivňování voleb. Microsoft např. odhaduje, že ruské kybernetické vlivové operace prostřednictvím propagandy vzrostly po zahájení ruské agrese proti Ukrajině o 216 % na Ukrajině a o 82 % ve Spojených státech.
Ekonomická a hospodářská stejně jako politická a ideologická témata jsou nejčastěji nástroji polického boje nejenom uvnitř států, ale nezřídka i mezi státy. Cíle jsou pořád stejné: přesvědčit co největší počet lidí o tom, že jedině názory, rozhodnutí a řešení určité politické strany, uskupení nebo i společenské skupiny, popř. i jiného státu jsou ta správná. Často bývají doprovázeny masívními mediálními kampaněmi. Mnohá a nezřídka i renomovaná média navíc ve snaze o údajnou „informační objektivitu, neutralitu a pluralitu názorů“ dávají prostor i šiřitelům propagandy a dezinformací, kteří je vydávají za „názor“ nebo „svoji pravdu“. Mediálním prostorem se pak šíří množství nejrůznějších protichůdných názorů a lidé často bez velkého rozmyslu přijímají ty, které jsou nejvíce v souladu s jejich společenským a hodnotovým nastavením. To však nemění nic na faktu, že lež není názor, lež je vždycky jenom lež.
Relativizace pravdy spočívá ve vytváření alternativních výkladů určité skutečnosti, tj. v číření pochybností typu: „a co když to je jinak“. V médiích, a nejenom těch propagandistických a dezinformačních, a na sociálních sítích se pak objevují nejrůznější výklady událostí nebo jevů, od prostých alternativních analýz, v nichž může být i zrnko pravdy, přes nejrůznější spekulace až po těžce konspirativní a často naprosto nesmyslné myšlenkové ekvilibristiky a výklady všeho možného. Cílem je jako obvykle zpochybnit oficiální nebo obecně přijatý výklad. Pominu-li neustále přetřásanou otázku placaté země, vlivu mimozemšťanů či nejrůznějších okultních jevů, chemtrails a další očividné pitomosti, vzpomeňme třeba jen kolik konspiračních a jiných teorií existuje kolem zpochybňování přistání Apolla 11 na Měsíci. Koneckonců stačí se podívat na ruská oficiální státní média, jak zdánlivě věrohodně dokážou překrucovat události na Ukrajině a politicko-ekonomické dění ve světě a šířit svoji alternativní pravdu zejména v postsovětských zemích. Problémem je, že člověka, jenž uvěřil v alternativní pravdu, lze jen málokdy přesvědčit rozumnými a podloženými argumenty, že se nechal chytit do tenat podvodníků, šílenců nebo nepřátel.