Proč mají propaganda a dezinformace v Česku takovou odezvu?

Důvody, proč je Česko a další postsovětské země tak úrodnou živnou půdou a současně odbytištěm pro šíření a konzumaci nejrůznější propagandy a dezinformací, by asi stály za hlubší analýzu. Nicméně jednu z hlavních rolí, proč tomu tak je, hrají historické, společenské a politické důvody. Ty by se daly shrnou do jediného slova „ONI“. To ONI nás utiskovali, okrádali, lhali nám a činí tak doposud.

Oni, kteří za Rakouska-Uherska někde ve Vídni za nás rozhodovali, nařizovali nám, utlačovali nás, Čechy a Slováky, a škodili nám. ONI v Berlíně, kteří nás za II. světové války okupovali, utlačovali a vraždili. ONI, kteří nám za socialismu a po osmašedesátém lhali a stejně jako fašisté za války nás trestali za jiné než oficiální názory a pravdy. A pravdu měli a šířili ti, jimž nebylo oficiálně dáváno slovo. A ti ONI v nás přežívají už více než třicet let, co žijeme v demokratické zemi. Nedůvěra k vládě a politikům a tendence věřit alternativním informacím je společná většině zemí tzv. východního bloku.

ONI však nejsou všechno. Nedostatečná osvěta a pomalé přijímání základních principů demokracie, jejich překrucování, např. že demokracie znamená, že si můžu dělat co chci, že svoboda slova znamená, že můžu říkat co chci, či že práva člověka neznamenají na druhé straně také jeho povinnosti, to všechno vede k falešné „pluralitě“ tzv. názorů, tj. k množství protichůdných sdělení na jedno téma. Navíc v postfaktickém prostředí a „díky“ sociálním sítím jsou všechna sdělení vnímána, a taky povětšinou vytvářena, jak rovnocenná. Každý si může vybrat posle svého gusta. Jen to „gusto“ bývá někdy špatný rádce.

Mluvíme-li o nedostatečné osvětě, nesmíme vynechat mediální výchovu a vzdělávání dětí a mládeže. Až donedávna byla mediální výchova na školách dost zanedbávána, teprve poslední dobou se situace zlepšuje. Nicméně podle mých zkušeností, je mnohdy podobné vzdělávání na školách poměrně sterilní. Výukové podklady se kvůli různému sociálnímu a názorovému zázemí nesmějí dotýkat aktuálních témat, aby některé rodiče neurazily. Příklady musí být ze stejného důvodu jaksi neutrální a oproštěné od jakýchkoliv ideologických či politických vlivů. Je pak více méně na učitelích a jejich odvaze, jak se k výuce postaví.

Nezanedbatelnou roli hraje u nás poměrně rozšířený nezájem o politiku, používaný jako jakýsi pseudo obranný mechanismus: „Já noviny nečtu, mě politika nezajímá…“, „Na zprávy se nekoukám, jen bych se rozčílil…“ a podobný přístup nakonec vede k situaci, kdy člověk má o dění kolem sebe i ve světě jen velmi neurčitou představu a nezřídka přijímá a papouškuje názory nebo i lži těch, kdo mu je „přesvědčivě“ předkládají, a ty, které nejlépe vyhovují jeho hodnotovému nastavení. Často jsou to názory některé ze sociálních skupin, v níž se pohybuje.

S tím úzce souvisí i málo rozvinutá občanská společnost, chuť a možná i odvaha účastnit se společenského a politického dění, chránit a prosazovat svoje zájmy. Mnozí lidé namísto toho, aby komunikovali a řešili svoje požadavky nebo problémy s organizacemi státní a veřejné správy, se sami sobě i svému okolí raději vymlouvají: „já s tím stejně nic nezmůžu…“.

K lhostejnosti k veřejnému a společenskému dění přispívají s velikou radostí i mnohá média a sociální sítě. Nutí uživatele vybírat, filtrovat a nastavit si pouze ty informace, které ho zajímají nebo mu vyhovují: „Čtěte jen to, co vás zajímá…“. Říká se tomu personalizace obsahu. Souhlasem s personalizací postupně u čtenáře tak vzniká jakási informační „slabozrakost“, kdy dotyčný vidí jen to, co vidět (údajně) chce, a to, co vidět nechce, se mu nepředkládá. Nejhorší na tom je, že mnohé portály a sociální sítě, často i bez souhlasu čtenáře provádějí podobnou filtraci automaticky na základě analýzy jeho předchozího chování a zájmů. Čtenář je tak postupně neviditelným násilím manipulován do stavu, kdy za něho přemýšlí někdo jiný a ten „jiný“ fakticky rozhoduje o tom, co čtenář bude číst nebo uvidí, co má dělat a jak to má dělat. Cíle toho „jiného“ jsou povětšinou finanční, neboť čtenáři je spolu s obsahem nabízena také reklama a za její zhlédnutí se platí, ale nezřídka jde i o společenské či politické cíle. Lidem takové řešení mnohdy vyhovuje, neboť někdo přemýšlí za ně, a jen málokdo si uvědomí, že se postupně může stát obětí čísi velmi efektivní manipulace.