Co jsou (a co nejsou) propaganda a dezinformace

S pojmem propaganda se dnes setkáváme opravdu na každém kroku. Ale co to vlastně je? Původ slova propaganda je v latinském slově propagatio, což znamená šíření. Objevilo se třeba v názvu vatikánského Úřadu pro šíření římsko-katolické víry – Sacra Congregatio de Propaganda Fide (Svatá kongregace pro šíření víry), jenž byl založen roku 1622. S tím, jak šířila církev svou víru do zemí Nového světa a vymezovala se proti protestantismu, ztratilo slovo propaganda svůj neutrální význam a v kontextu protireformace brzy nabylo hanlivého významu, který mu zůstal dodnes.

Dnes je propaganda obecně definována jako systematické šíření informací a myšlenek, především neobjektivním nebo zavádějícím způsobem, za účelem prosazování nebo podpory politické kauzy nebo názoru.

V aktuálním kontextu mezinárodního vývoje je pojem propaganda nezřídka spojován s politickým přesvědčováním a s psychologickou válkou. Psychologickou válkou je použití propagandy proti protivníkovi s cílem zlomit jeho vůli bojovat nebo se bránit, případně jej naklonit vlastní pozici. Protivníkem přitom jsou nejenom bojující vojáci, nýbrž veškeré obyvatelstvo země nebo zemí, proti nimž je propaganda vedena. Propaganda může být využívána různými aktéry, v různých kontextech a pro různé účely, přičemž nástroje propagandy se neustále vyvíjejí.

Dezinformace pak označuje šíření záměrně nepravdivých informací, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají. Je pozoruhodné, že tento dnes mezinárodně užívaný pojem pochází nejspíš z ruského дезинформация [dezinformacija] a byl prvně zaznamenán v roce 1949.

Poněkud podrobněji, nikoliv však odlišně, definuje pojem dezinformace např. sociologický slovník. Podle něj jsou dezinformace úmyslně lživé a klamavé informace, které se snaží cíleně ovlivnit náš vlastní úsudek. Dezinformace jsou používány s cílem ovlivnit jednotlivce i určitou skupinu lidí určitým žádoucím způsobem. Snaží se vyvolat dojem, že jsou pravdivé a důvěryhodné, přestože to tak není. Pojem dezinformace se často používá, byť ne zcela přesně, jako synonymum pro pojmy fake news a hoax.

Hlavními cíli propagandy a dezinformací je:

• vytvářet napětí ve společnosti,
• vyvolávat pocit nejistoty,
• šířit zmatek a chaos,
• relativizovat pravdu (nabídkou tzv. „alternativních pravd“),
• demoralizovat „protivníka“,
• šířit nedůvěru k vedení státu, armády, ke sdělovacím prostředkům apod.,
• vyvolávat nenávist,
• podněcovat násilí.

Nástroje a praktiky jsou velmi promyšlené a mnohdy je velmi těžké zjistit, že jde o propagandu či dezinformace. Navíc se jejich strategie i způsoby působení neustále vyvíjejí a využívají nejnovější technologie včetně umělé inteligence.

S pojmem dezinformace souvisí i slovo misinformace. Nejde však o zdaleka slovo stejného významu, synonymum. Jako misinformace je sice označována nesprávná nebo zavádějící informace, která ale není šířena ani systematicky, ani úmyslně s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří ji přijímají. Ačkoliv se jedná o neutrální jev, mohou misinformace vést ke stejnému výsledku jako dezinformace – tedy k přijetí rozhodnutí nebo osvojení názorů na základě nepravdivých informací. Obzvlášť v případech, kdy jsou šířeny ve velkém rozsahu a bez náležitého vysvětlení.

Misinformace často bývá výsledkem nepochopení nebo neporozumění jiným sdělením nebo chyb překladu. Cílem může být i snaha o zvýšení provozu na internetu nebo pokus autora misinformace zjistit, jak se jeho sdělení šíří internetem a zda k němu třeba náhodou nedorazí zpátky. V řadě případů bývají misinformace myšleny jako žert, nadsázka, parodie či satira, jež ale v prostředí internetu a sociálních sítí začnou žít svým vlastním životem. Občas se stane, že nějakou misinformaci převezmou a začnou šířit důvěřiví nadšenci nebo dokonce i média. Příkladem může posloužit žertovný článek zveřejněný v roce 2016 na webu pravdive-zpravy.cz o tom, že Evropská unie hodlá v češtině zrušit písmeno „ř“ . V inkriminovaném textu o konci písmene „ř“ se píše: „Evropská lingvistická rada spadající pod EU jednohlasně rozhodla, že od letošního července ruší písmeno „Ř.“ A to proto, že „téměř nikdo tohle písmeno v Evropě nepoužívá a pro každého, kdo neovládá češtinu, je jeho výslovnost extrémně obtížná. ELR chce zjednodušit komunikaci tím, že problematické znaky a hlásky bude postupně eliminovat,“ vysvětluje jazykovědec František Měch. Misinformace se chytil tehdejší senátor Doubrava a jal se ji vehementně sdílet, což její „věrohodnost“ jen posílilo. Ověření zprávy je přitom velice jednoduché. Už samotný fakt, že pochází z humoristického webu, ledacos naznačuje. Pak je tu druhý fakt, že žádná Evropská lingvistická rada neexistovala a neexistuje.