Omezování přístupu dětí k online službám ve světě

Ochrana dětí na internetu je už delší dobu poměrně aktuálním tématem nejenom politiků. Internet, a to je neoddiskutovatelný fakt, vystavuje děti obrovskému množství rizik. A zdaleka to není jen porno.

Raketově roste agrese a kyberšikana, zastrašování, sexuální zneužívání a vydírání. Umělá inteligence umožňuje jednoduše vytvářet falešné, nicméně velmi realistické fotografie a intimní snímky nebo šířit velice přesvědčivé, avšak nepravdivé informace.

Nejjednodušší, nikoliv však nejúčinnější, bývá omezení přístupu dětí k online službám včetně sociálních sítí. Většina zemí zaváděním věkových limitů pro přístup k některým sociálním sítím a dalšímu nevhodnému obsahu už začala, a nezřídka tím i skončila. Není totiž úplně jednoduché stanovit věk, od kdy může dítě začít využívat online služby a sociální sítí, které služby dětem povolit a které nikoliv, jak dodržování limitů online službami kontrolovat, jak přitom ochránit soukromí dětí a současně neomezit svobodu na internetu?

Věk pro samostatný souhlas se zpracováním dat

Většina evropských zemí vychází z tzv. „věku digitálního souhlasu“. Jde o věk, od něhož dítě může samo udělit souhlas se zpracováním osobních údajů online. Obvykle jde o věk, kdy dítě získává doklad totožnosti, např. občanský průkaz. Před dovršením tohoto věku dítě potřebuje ke zřízení účtu souhlas rodičů. V Evropské unii stanoví věk digitálního souhlasu právní norma GDPR na 16 let s tím, že jednotlivé země si ho mohou snížit až na 13 let. Odpovědnost za kontrolu a dodržování je povětšinou definována velice vágně, přičemž se tak nějak předpokládá, že je to povinnost provozovatele sociální sítě a samozřejmě také rodičů, neboť právě rodiče za svoje děti ze zákona odpovídají.

Věk zákazu přístupu daný zákonem

Druhou variantou je zákonem stanovený věk zákazu, před jehož dosažením si nesmí dítě zřídit účet na sociálních sítích či určitých online službách. Ty bývají obvykle v zákoně přímo vyjmenovány nebo aspoň specifikovány. Odpovědnost za ověření věku nenesou rodiče, ale plně provozovatel sociální sítě nebo online služby.

Skutečný zákaz účtů na sociálních sítích pro děti pod určitou věkovou hranicí plošně zavedla například Austrálie, která od roku 2025 zakazuje účty na hlavních sociálních sítích osobám mladším 16 let. Odpovědnost není na rodičích, nýbrž na provozovatelích platforem. Ty musí podniknout „reasonable steps“ — tedy rozumné technické kroky k ověření věku uživatelů a blokování účtů nezletilých Australanů. Nejde přitom o jeden nějaký konkrétní nařízený systém pro ověřování, platformy mohou používat biometrické odhady věku, ověřování dokladů, telefonních čísel, SIM karet, identity či behaviorální analýzu (analýzu chování), umělou inteligenci a množství dalších nástrojů. Technickými prostředky lze koneckonců odhalit i použití VPN, která se teď v Evropském parlamentu stala hitem sezóny.

Jak řeší ochranu dětí jinde

USA

V USA jsou výrazně tvrdší. Zákon ukládá provozovatelům online služeb určených pro děti mladší 13 let specifické a přísné požadavky pro přístup nebo nakládání s osobními daty dětí. Věkový limit 13 let si tak stanovuje i většina provozovatelů sociálních sítí, např. Meta, hlavně proto, aby nemusely přísné požadavky amerického zákona plnit.

Velká Británie

Přísná pravidla zavedla nedávno i Velká Británie. Výrazně zpřísňuje ochranu dětí, stanoví věk přístupu k online službám na 16 let a odpovědnost za kontrolu věku podobně jako Austrálie či USA klade na provozovatele.

Rusko

V Rusku není obecně stanoven věkový limit pro děti, přístup k internetovým zdrojům ale řídí Federální služba pro dohled nad komunikacemi (Roskomnadzor). Kromě tlaku na využívání domácích sociálních sítí, jako jsou Odnoklassniki (Spolužáci), VK (V kontaktě) nebo Rutube, Rusko většinu globálních platforem omezuje nebo úplně blokuje. Zcela nedostupné jsou v Rusku např. Facebook, Instagram, X nebo LinkedIn (už od roku 2016). Další, třeba YouTube, jsou blokovány částečně nebo silně zpomalovány. V současné době Roskomnadzor silně omezuje i velice oblíbený a rozšířený messenger Telegram, hojně používaný i ve státní sféře a armádou. To vede k nevoli nejen běžných Rusů, ale i úřadů a dokonce i velení vojsk.

Čína

V Číně, kde je internet regulován státem, platí povinné identity, sociální sítě musejí zavádět pro děti tzv. minimální režimy, časová omezení, omezení her, případně i omezení nočního přístupu dětí k internetu. To prakticky znamená státní dohled nad digitálním životem dětí.

Závěrem

Je celkem zřejmé, že ochrana dětí na internetu je nezbytná a věkové omezení přístupu k některým online službám a zejména k sociálním sítím je v zájmu, když ničeho jiného, tak jejich psychického zdraví. Ochrana dětí na internetu by ale neměla vést k plošnému omezování nástrojů pro ochranu soukromí, např. VPN.

Ověřování věku by měli zajišťovat provozovatelé platforem, zatímco stát by měl především stanovovat pravidla a tvrdě sankcionovat jejich porušování.