O financování médií veřejné služby v Evropské unii

Jedním ze zcela zásadních, nikoliv však pochopitelných, kroků naší nové vlády je změna modelu financování médií veřejné služby z dosavadního fungujícího, stabilního a společností přijatého výběru rozhlasových a televizních poplatků na jejich financování ze státního rozpočtu.

"Prý to našim lidem ušetří peníze. Zajímalo by mne, kdo jsou ti naši lidé, jimiž se premiér a s ním někteří ministři neustále ohánějí, ale běžný občan neušetří nic, jen to zaplatí prostřednictvím daní. Ale to je, myslím, našim lidem fuk." Poznámka autora.

Hledání modelu

Pan ministr Klempíř hovoří o hledání modelu. Nemá to lehké. Navíc od 8. srpna 2025 už v EU platí hlavní povinnosti European Media Freedom Act, který pro média veřejné služby požaduje zejména transparentní a předem daná pravidla financování, adekvátní, udržitelné a předvídatelné zdroje a takové postupy, aby byla chráněna jejich redakční nezávislost.

V EU se v zásadě používají tři základní modely financování médií veřejné služby: poplatky, speciální daň a státní či státní a regionální rozpočet. Systém plateb, pojistek a brzd se však v jednotlivých zemích mnohdy výrazně liší a lze říci – co země, to originál. Třeba Itálie vybírá poplatky jako součást plateb za elektřinu, Francie váže financování médií veřejné služby na výběr DPH a Turecko zase financuje veřejnoprávní TRT převážně z poplatků uvalených na nákup rozhlasových a televizních přijímačů a z poplatků vybíraných přes účty za energie.

Poplatky nebo rozpočty jsou povětšinou sice hlavním nikoliv však jediným zdrojem příjmů veřejnoprávních médií. V různé míře a různým způsobem je doplňují příjmy z komerčních činností, jako jsou např. reklama, výroba pořadů, prodej licencí či sponzoring. V České republice mají komerční příjmy veřejnoprávních médií minoritní podíl – Český rozhlas uvádí cca 5 %, Česká televize zhruba 11 %. Navíc je u nás využití komerčních příjmů poměrně striktně vymezeno zákonem.

Sám model není všespásný

Aby bylo financování médií předvídatelné a nezneužitelní je třeba řešit i třeba způsob, jakým se prostředky z rozpočtu přidělují, kdo a jak často je přiděluje, kdo řídí a kontroluje činnost médií, kdo vybírá a dosazuje jejich vedení nebo kdo a jak využití finančních prostředků kontroluje. Model financování médií veřejné služby musí proto obsahovat tak silné pojistky, aby zneužití dokázaly účinně zabránit.

Studie Evropského monitoru médií (Media Pluralism and Media Freedom Monitor) za rok 2025 jasně ukazují, viz obrázek, že riziko politického ovládání médií veřejné služby financovaných ze státního rozpočtu může činit jak pouhá 3 % (Litva), tak i 85 % (Maďarsko). Nízké riziko politického vlivu nezaručují ani poplatkové systémy, jak můžeme vidět třeba v Chorvatsku, v Řecku nebo v Polsku. Mimochodem přehledná klikací mapa s výsledky studie obsahuje mnohem víc informací a stojí za podívání. Výsledky možná leckoho překvapí.

Pojistky a brzdy

Nejsilnější pojistky jsou v zásadě tři. První je oddělený účet mimo státní rozpočet, který mají ve Švédsku a Finsku a je společný i většině poplatkových modelů. Oddělené financování je odolné zejména proti každoročním handrkováním o rozpočtu. Výše poplatků však často závisí na politickém rozhodnutí, příslušné zákony se stávají zbraněmi na politickém kolbišti a předmětem masívní propagandy a populismu. Optimálním řešením může být dedikované valorizační schéma, které poplatek či daň udržuje v souladu s vnějšími ekonomickými vlivy bez ohledu na politický systém. Druhou pojistkou je víceleté, tzv. ex-ante, posouzení přiměřenosti financování. To používá např. naše sousední Německo, ale i některé další státy. Jde o postup, kdy se ještě před rozhodnutím o financování veřejnoprávního média posoudí, kolik peněz opravdu potřebuje na plnění svého zákonného veřejného poslání v příštím víceletém období. Víceleté období snižuje riziko tlaku při každoročních rozpočtových jednáních. Posuzování je založeno na čtyřech základních otázkách:

• Jaký je veřejný úkol média, tj. co má médium dělat: zpravodajství, vzdělávání, kultura, regiony, menšiny, online služby, technický rozvoj a podobně? Bez toho nelze říct, jaká částka je pro financování médií adekvátní.
• Kolik budou tyto úkoly stát v daném období? Posuzují se odhady nákladů předložené médii, zda jsou skutečně odůvodněné.
• Jaké budou ostatní příjmy a co zbylo z minulého období? Do výpočtu se nezapočítávají jen nové potřeby, ale i jiné příjmy a případné přebytky z minulého období. Např. v německém systému se případné přebytky na konci poplatkového období se odečítají od potřeb příštího období a nesmějí být použity na nové projekty mimo rámec schváleného poslání.
• Na kolik let má být závazný výsledek? Smysl víceletosti je ten, že se jednou stanoví rámec na delší období a veřejnoprávní médium pak není každý rok plně vydané na milost a nemilost aktuální politické většině nebo rozpočtové krizi.

Je důležité dodat ještě jednu věc, ex-ante není totéž jako běžný audit hospodaření. Audit se dívá hlavně na to, jak byly peníze utraceny zpětně. Ex-ante se naopak ptá dopředu, kolik peněz bude na splnění veřejné služby v příštích letech potřeba a zda je požadavek odůvodněný.

Třetí pojistkou je zákaz svévolných politických škrtů během roku a různé rezervní fondy, které tlumí okamžitý politický nátlak nebo následky neočekávané krize. Naopak roční rozpočtové schvalování parlamentem je spíš politická procedura než skutečná brzda a samo o sobě veřejnoprávní média před politickým tlakem nechrání.

Jeden z nespolehlivějších je podle odborníků německý model

Německý model financování médií veřejné služby je obecně považován za jeden z nebezpečnějších. O ex-ante posuzování se stará nezávislá komise Kommission zur Ermittlung des Finanzbedarfs der Rundfunkanstalten (KEF). Tvoří ji 16 nezávislých expertů. Musí mezi nimi být lidé z auditu a poradenství, ekonomové, odborníci na mediální právo, média, techniku a také zástupci zemských účetních dvorů. Každá spolková země nominuje jednoho člena. Smysl je ten, aby to nebyl politický klub, ale odborné těleso. Mají pětiletý mandát a při výkonu funkce nejsou vázáni žádnými příkazy ani pokyny.

Výše příspěvku se stanovuje na příspěvkové období, Beitragsperiode, které je zpravidla čtyřleté. Samotný web Rundfunkbeitrag výslovně uvádí, že částku po doporučení nezávislé komise stanoví premiéři spolkových zemí v několika krocích na dobu jednoho příspěvkového období, zpravidla čtyř let. Rámec se tedy počítá na několik let dopředu, ale neznamená to, že se nová částka vždy automaticky začne vybírat hned od prvního dne nového čtyřletého období. Musí ji ještě politicky převzít země do státní smlouvy a ratifikovat parlamenty.

Přesně je to vidět na současné situaci. KEF ve svém 24. hlášení doporučila pro období 2025–2028 zvýšit měsíční poplatek z 18,36 € na 18,94 € od roku 2025. Jenže zemské vlády to neprovedly, takže podle samotné KEF od 1. ledna 2025 dál platí pořád 18,36 €. V 25. hlášení z února 2026 pak KEF už pro aktuální období 2025–2028 doporučila jen zvýšení na 18,64 € a od 1. ledna 2027, tedy jen pro zbytek této čtyřleté periody, pokud to země vůbec zavedou.

Zákon zároveň stanoví tvrdé střety zájmů. Členy KEF nesmějí být například členové a zaměstnanci ústavních orgánů federace a spolkových zemí, lidé z ARD, ZDF, Deutschlandradia, zemských mediálních autorit, soukromých vysílatelů ani osoby, u nichž by kvůli pravidelné činnosti hrozil konflikt zájmů.

Model, který snad jednou pan ministr navrhne, by měl být posuzován ze všech těchto a možná i dalších hledisek.