DSA: Evropské nařízení o digitálních službách. Pravidla pro digitální služby, dezinformace a svobodu projevu

DSA: Evropské nařízení o digitálních službách
00:00 / 00:00

Evropské nařízení DSA mění odpovědnost internetových platforem, pravidla moderování obsahu i ochranu uživatelů. Základním cílem je vytvořit bezpečnější digitální prostředí, chránit uživatele a jejich základní práva, omezit šíření nezákonného obsahu a zvýšit odpovědnost provozovatelů za způsob, jakým jejich služby fungují. Co skutečně stanovuje a jaké dopady má na Českou republiku?

Legislativní upozornění
Toto shrnutí je určeno pro studijní a edukační účely. Nejde o právní stanovisko ani o úplný výklad všech ustanovení nařízení DSA.
Text je odborným a vzdělávacím shrnutím právní úpravy, nikoliv individuálním právním stanoviskem. Stav české legislativy je uveden k 9. listopadu 2026 a po dokončení legislativního procesu může dojít ke změnám, které v článku nebyly zachyceny.
Při přípravě článku byly použity výsledky rešerší a práce mé AI spolupracovnice Clary (ChatGPT ).

Obsah

Co je evropské nařízení o digitálních službách

Digital Services Act (DSA) je nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2065. Stanovuje jednotná pravidla odpovědnosti, transparentnosti a bezpečnosti digitálních zprostředkovatelských služeb. Týká se především sociálních sítí, internetových tržišť, hostingových služeb, vyhledávačů a dalších internetových platforem.

Základním cílem je vytvořit bezpečnější digitální prostředí, chránit uživatele a jejich základní práva, omezit šíření nezákonného obsahu a zvýšit odpovědnost provozovatelů za způsob, jakým jejich služby fungují.

Pozor! DSA není zákonem, který by obecně zakazoval dezinformace nebo svěřoval státním orgánům pravomoc rozhodovat o pravdivosti internetových příspěvků. Jeho významná část se zabývá samotnými mechanismy fungování digitálních platforem, včetně doporučovacích algoritmů, reklamy, moderování obsahu a řízení systémových rizik.

Nařízení platí přímo ve všech členských státech EU od 17. února 2024. Největším platformám začala část povinností platit již v roce 2023.

Proč nařízení DSA vzniklo a co mění

Před přijetím DSA* se evropské právní prostředí internetových služeb opíralo zejména o směrnici 2000/31/ES [1] o elektronickém obchodu z roku 2000. Internetové obchody a tržiště, první sociální sítě i komerčně využívané algoritmické systémy personalizovaného doporučování obsahu a produktů sice již existovaly, v následujících dvou desetiletích došlo k zásadním změnám. Mnohonásobně vzrostlo rozsah jejich využívání, koncentrace digitálních služeb a zejména schopnost velkých internetových platforem algoritmicky ovlivňovat distribuci informací a chování uživatelů v celospolečenském měřítku.

Právě na tyto změny, včetně nových systémových rizik, pravidel odpovědnosti a potřeby ochrany základních práv uživatelů, reaguje nařízení DSA. Zachovává základní principy odpovědnosti zprostředkovatelů, avšak současně je doplňuje o nové:

  • Odpovědnost poskytovatelů: Zprostředkovatelé mají stanovené povinnosti při řešení nezákonného obsahu, nikoliv však automatickou odpovědnost za všechno, co zveřejní jejich uživatelé.
  • Transparentnost: Uživatel má vědět, proč mu platforma určitý obsah doporučuje, omezuje nebo odstraňuje.
  • Právo na obranu: Uživatelé se mohou bránit proti neoprávněným zásahům platforem.
  • Ochrana základních práv: Při moderování musí být respektována mimo jiné svoboda projevu a právo na informace.
  • Zvláštní odpovědnost největších platforem: Platformy s mimořádným dosahem musí zkoumat a omezovat systémová rizika, která jejich provoz vytváří nebo zesiluje.
  • Přeshraniční dohled: Kontrolu zajišťují národní orgány ve spolupráci s Evropskou komisí.

Poněkud kontroverzně znějící, ale velmi důležité je ustanovení článku 8, které zakazuje ukládat poskytovatelům obecnou povinnost preventivně monitorovat veškerý přenášený nebo ukládaný obsah a aktivně vyhledávat protiprávní jednání. To ovšem nevylučuje zvláštní povinnosti řešit oznámený nezákonný obsah nebo přijímat opatření proti systémovým rizikům. Věnujeme se mu později ještě trochu podrobněji.

Na koho se DSA vztahuje

Nařízení rozlišuje služby podle jejich povahy a společenského dosahu. Povinnosti se postupně rozšiřují, takže velká sociální síť musí splnit mnohem více požadavků než běžný poskytovatel internetového připojení.

Kategorie

Příklady

Rozsah povinností

Prostý přenos (mere conduit)

Poskytovatelé internetového připojení

Základní pravidla

Ukládání do mezipaměti (caching)

Služby dočasného ukládání přenášených dat

Základní pravidla

Hostingové služby

Webhosting, některé cloudové služby

Základní povinnosti a mechanismy pro hlášení nezákonného obsahu

Online platformy

Sociální sítě, diskusní služby, tržiště, platformy sdílení obsahu

Rozšířená transparentnost, moderování, ochrana uživatelů a reklama

Online tržiště

Platformy propojující obchodníky a spotřebitele

Navíc identifikace obchodníků, informace o produktech a ochrana nakupujících

Velmi velké platformy a vyhledávače

Facebook, Instagram, TikTok, YouTube, Google Search aj.

Navíc řízení systémových rizik, audity a dohled Evropské komise

DSA pro velké platformy a vyhledávače zavádí dvě speciální kategorie:

  • VLOP (Very Large Online Platform) – velmi velká online platforma.
  • VLOSE (Very Large Online Search Engine) – velmi velký internetový vyhledávač.

Rozhodující hranicí je zpravidla alespoň 45 milionů průměrných měsíčních aktivních příjemců služby v EU, přičemž služba musí být do příslušné kategorie formálně zařazena Evropskou komisí. Nejde tedy o hranici 45 milionů uživatelů celosvětově.

Pro malé podniky naopak DSA stanoví z významné části povinností výjimky. Podle evropských kritérií se obecně rozlišuje:

  • Mikropodnik: méně než 10 zaměstnanců a roční obrat nebo bilanční suma nejvýše 2 mil. EUR.
  • Malý podnik: méně než 50 zaměstnanců a roční obrat nebo bilanční suma nejvýše 10 mil. EUR.

To ovšem neznamená úplné vynětí všech takových podniků z DSA. Základní povinnosti, pravidla pro kontaktní místa a povinnosti hostingových služeb mohou být uplatňovány i na malé poskytovatele. Výjimky rovněž nechrání služby, které byly určeny jako VLOP.

Pro české prostředí lze obecně říci, že samotné provozování běžného autorského webu, který zveřejňuje vlastní články nebo nabízí ke stažení vlastní PDF, z něj automaticky nedělá online platformu ve smyslu DSA. Rozhodující je, zda poskytovatel plní funkci zprostředkovatele pro informace jiných osob, v jaké podobě a komu jsou zpřístupňovány.

Hlavní povinnosti podle jednotlivých článků

Následující tabulka tvoří základní přehled a není ani úplným výčtem všech článků ani jejich přesným výkladem. Slouží pouze pro orientaci. Tabulka je zpracována podle nařízení EU 2022/2065 [2] a výkladu Českého telekomunikačního úřadu [3].

Články DSA

Oblast

Hlavní význam

4–6

Odpovědnost zprostředkovatelů

Podmínky zproštění odpovědnosti za cizí obsah

7–8

Dobrovolné kontroly a obecný monitoring

Možnost dobrovolných kontrol, zákaz ukládat obecnou monitorovací povinnost

9–10

Příkazy orgánů

Postupy při zákonných příkazech týkajících se obsahu nebo informací

11–15

Základní povinnosti

Kontaktní místa, podmínky služeb, transparentnost

16–18

Hosting

Hlášení nezákonného obsahu, odůvodnění omezení, hlášení závažných podezření

20–23

Online platformy

Stížnosti, mimosoudní řešení, důvěryhodní oznamovatelé, ochrana proti zneužití

25–28

Rozhraní a reklama

Manipulativní design, reklamní transparentnost, doporučovací systémy, ochrana nezletilých

30–32

Online tržiště

Identifikace obchodníků, zákonné informace a ochrana spotřebitelů

33–35

Velmi velké služby

Určení VLOP/VLOSE, hodnocení a zmírňování systémových rizik

36–43

Zvláštní dohled

Krizové postupy, audity, přístup k datům, další transparentnost

49–59

Národní orgány

Koordinátoři digitálních služeb, vyšetřovací pravomoci, stížnosti, sankce

65 a násl.

Evropská komise

Dohled a vyšetřování největších služeb

Co se s DSA zejména mění

Dobrovolné kontroly a obecný monitoring (články 7, 8)

Formulace článku 8 z právního hlediska sice neobsahuje přímý rozpor, nicméně z pohledu praktického uplatňování DSA zde mohou vzniknout určitá nedorozumění. Oficiální znění DSA [4][5] říká:

„Poskytovatelům zprostředkovatelských služeb se neukládá obecná povinnost monitorovat informace, které přenášejí nebo ukládají, ani aktivně vyhledávat skutečnosti či okolnosti, které nasvědčují protiprávní činnosti.“

Povšimněme zde si důležitého rozdílu. Článek nezakazuje poskytovatelům monitorování jako takové. Zakazuje jim ukládat obecnou monitorovací povinnost. Prakticky to znamená, že stát nemůže například nařídit všem hostingovým společnostem, aby nepřetržitě kontrolovaly veškerý obsah svých zákazníků a samy aktivně vyhledávaly nezákonnosti. Zároveň ale DSA umožňuje a určitých případech i vyžaduje další opatření.

V zásadě tedy platí, že DSA nemůže poskytovatelům uložit plošnou preventivní kontrolu veškerého obsahu (čl. 8). Obdrží-li poskytovatel např. hostingové služby konkrétní oznámení rizikového obsahu, musí oznámení přijmout a náležitě posoudit (čl. 16). Navíc velmi velké platformy musejí vyhodnocovat systémová rizika a přijímat přiměřená opatření (čl. 34 a 35).

Článek 7 navíc výslovně počítá s dobrovolným vyhledáváním a odstraňováním nezákonného obsahu z vlastní iniciativy poskytovatele. Zákaz obecné monitorovací povinnosti tedy neznamená zákaz veškeré automatizované kontroly.

Shrnutí zákazu obecného monitorování a povinností řídit systémová rizika

Článek 8 DSA zakazuje ukládat poskytovatelům zprostředkovatelských služeb obecnou povinnost preventivně monitorovat přenášené nebo ukládané informace a aktivně vyhledávat protiprávní jednání.

Tento zákaz však nevylučuje kontrolu konkrétního oznámeného nezákonného obsahu, plnění zákonných příkazů příslušných orgánů ani dobrovolná opatření poskytovatelů. Velmi velké online platformy a vyhledávače mají navíc povinnost posuzovat a zmírňovat systémová rizika spojená s fungováním svých služeb.

Mezi zákazem obecné monitorovací povinnosti a požadavkem na aktivní řízení systémových rizik tak vzniká významná otázka právního výkladu i praktického uplatňování. Opatření proti systémovým rizikům nesmějí obcházet zákaz ukládání plošného monitorování ani nepřiměřeně zasahovat do základních práv uživatelů.

Zvláštní pozornost si zaslouží možnost, že platformy pod tlakem regulatorních požadavků a hrozících sankcí zavedou rozsáhlejší preventivní monitorování či moderování z vlastní iniciativy, přestože jim taková obecná povinnost nebyla uložena.

Odstraňování nezákonného obsahu (články 16 až 18)

Poskytovatelé hostingových služeb musí umožnit jednoduché elektronické hlášení obsahu považovaného za nezákonný. Zavádí se postup označovaný jako notice and action – oznámení a následné posouzení. Důležité je, že oznámení samo o sobě automaticky neznamená povinnost příspěvek odstranit. Poskytovatel musí posoudit jeho důvodnost.

Poskytovatel musí oznámení vyhodnotit včas, pečlivě, objektivně a bez svévole. Oznamovatel musí dostat informaci o rozhodnutí. Při omezení obsahu musí být dotčenému uživateli sděleno odůvodnění, pokud se neuplatní zákonná výjimka.

Právo uživatele na vysvětlení a odvolání (články 17, 20 a 21)

Při odstranění příspěvku, snížení jeho viditelnosti, omezení účtu nebo jiném stanoveném moderátorském zásahu musí poskytovatel sdělit konkrétní důvody.

U online platforem, na které se vztahuje článek 20, existuje právo na bezplatný interní přezkum rozhodnutí. Přístup ke stížnostnímu mechanismu musí být umožněn nejméně šest měsíců od rozhodnutí.

Uživatel případně může využít certifikovaný subjekt mimosoudního řešení sporů nebo soudní ochranu. To je významné například pro novináře, autory veřejných příspěvků či organizace, jejichž účty nebo obsah platformy omezují.

Důvěryhodní oznamovatelé (článek 22)

DSA zavádí statut trusted flagger – důvěryhodný oznamovatel. Jde o odborně způsobilý a nezávislý subjekt, který získal příslušné oprávnění od koordinátora digitálních služeb a upozorňuje na nezákonný obsah. Jeho oznámení platforma vyřizuje přednostně.

Důvěryhodný oznamovatel však nezískává pravomoc rozhodnout, že obsah musí být odstraněn. Přednostní zpracování není totéž jako automatické uznání oznámení.

Reklama a manipulativní rozhraní (články 25 a 26)

Online platformy musí u reklamy uvádět, že jde o placené sdělení, kdo za ním stojí a jaké hlavní parametry vedly k jeho zobrazení konkrétnímu příjemci.

Zakázáno je zobrazování reklamy založené na profilování využívajícím zvláštní kategorie osobních údajů, například politické názory, náboženské přesvědčení či zdravotní údaje.

DSA rovněž zakazuje určité klamavé či manipulativní konstrukce uživatelského prostředí, tzv. dark patterns. Nejde ovšem o univerzální zákaz jakéhokoliv přesvědčovacího designu, ustanovení má konkrétní rozsah a vztah k dalším předpisům.

Doporučovací algoritmy (články 27 a 38)

Platformy musí vysvětlovat hlavní parametry svých doporučovacích systémů a možnosti jejich ovlivnění.

Velmi velké platformy mají navíc poskytovat alespoň jednu možnost doporučování, která není založena na profilování uživatele.

To je podstatný zásah do mechanismu, kterým platformy rozhodují, jaký obsah bude uživateli přednostně zobrazován.

Ochrana nezletilých (článek 28)

Platformy dostupné nezletilým musí přijímat přiměřená opatření k zajištění vysoké úrovně jejich soukromí, bezpečnosti a ochrany.
Zakázána je reklama založená na profilování nezletilých, pokud poskytovatel s přiměřenou jistotou ví, že příjemce je nezletilý.

Evropská komise vydala 14. července 2025 také nezávazné pokyny věnované ochraně dětí, mimo jiné před návykovým designem, kyberšikanou a nežádoucími kontakty [6][7] . Tyto pokyny samy o sobě nejsou novým právním zákazem všech návykových funkcí.

Internetová tržiště (články 30 až 32)

Online tržiště musí uplatňovat pravidla umožňující dohledatelnost obchodníků, poskytovat spotřebitelům požadované informace a vytvářet vhodné prostředí pro zveřejnění údajů o bezpečnosti a zákonnosti výrobků.

Za stanovených podmínek musí také informovat spotřebitele, pokud zjistí, že prostřednictvím platformy zakoupili nezákonný produkt nebo službu.

Smyslem je omezit anonymitu nepoctivých prodejců a usnadnit uplatňování spotřebitelských práv.

Systémová rizika (články 34 a 35)

Jde o jednu z nejdůležitějších částí DSA. Velmi velké platformy a vyhledávače musí pravidelně vyhodnocovat systémová rizika vyplývající z návrhu, fungování a využívání jejich služeb. Patří mezi ně šíření nezákonného obsahu, ohrožení základních práv, dále pak o negativní dopady na volební procesy, občanskou diskusi, veřejnou bezpečnost nebo fyzickou a psychickou pohodu uživatelů.

Nestačí přitom pouze zveřejnit pravidla. Musí také přijímat přiměřená, účinná a konkrétním rizikům odpovídající opatření.

Právě zde se DSA zásadně liší od starší legislativy elektronického obchodu. Zaměřuje se totiž i na rizika vytvářená či zesilovaná samotným fungováním platformy, nikoliv pouze na jednotlivé nezákonné příspěvky.

DSA, dezinformace a svoboda projevu

Oblast svobody projevu a dezinformací si zaslouží samostatnou kapitolu, protože právě zde vzniká mnoho nedorozumění, ale také oprávněných otázek.

Co je nezákonný obsah

DSA samo nestanovuje obecnou definici nezákonného obsahu. Odkazuje na právní předpisy EU a jednotlivých členských států.

Nezákonným obsahem může být například materiál zobrazující sexuální zneužívání dětí, nezákonná nabídka zboží, porušování autorských práv nebo projevy naplňující skutkovou podstatu určitého trestného činu.

Naproti tomu nepravdivé, zavádějící, jednostranné nebo manipulativní tvrzení nemusí být samo o sobě nezákonné.

Jak DSA přistupuje k dezinformacím

Nařízení umožňuje řešit dezinformační působení zejména prostřednictvím povinností velkých platforem v oblasti systémových rizik.

Předmětem zájmu se tak stává například:

  • koordinované šíření manipulativních kampaní,
  • umělé zvyšování dosahu určitého obsahu,
  • zneužívání automatizovaných účtů,
  • manipulace s veřejnou diskusí a volebními procesy,
  • netransparentní politická a jiná reklama,
  • využívání doporučovacích systémů k zesilování společenských rizik.

Protiprávnost jednotlivých příspěvků tedy není jediným kritériem. Zkoumá se také působení celé platformy.

Kodex zásad proti dezinformacím

Dne 13. února 2025 schválily Evropská komise a Evropský sbor pro digitální služby začlenění dobrovolného Kodexu zásad proti dezinformacím do rámce DSA.

Od 1. července 2025 jsou příslušné závazky signatářů auditovatelné a mohou sloužit jako měřítko při posuzování jejich opatření proti systémovým rizikům.

Kodex však není univerzálním zákonem zakazujícím dezinformace a automaticky nezavazuje všechny poskytovatele digitálních služeb [8][9][10].

Svoboda projevu a riziko nepřiměřené moderace

DSA obsahuje mechanismy na ochranu svobody projevu, ale samotná existence těchto mechanismů nezaručuje, že všechny moderátorské zásahy budou správné. Provozovatel platformy se například může rozhodnout odstranit určitý obsah nikoli proto, že je nezákonný, ale protože porušuje jeho vlastní podmínky používání.

Právě proto jsou důležitá pravidla transparentnosti, odůvodňování rozhodnutí a odvolání.
Údaje zveřejněné Evropskou komisí na základě databáze transparentnosti DSA [11] dokládají, že naprostá většina, 99 %, zaznamenaných zásahů nebyla reakcí na právně posuzovaná oznámení nezákonného obsahu, ale souvisela s pravidly samotných platforem.

DSA a hybridní informační operace

Velmi důležitým důsledkem je, že DSA může přispívat k odolnosti vůči hybridním informačním operacím, zejména pokud jsou vedeny prostřednictvím velkých online platforem. Příklad vzniku koordinované operace nebo kampaně je na obrázku.

DSA nezabraňuje vzniku takové operace a nedokáže samo určit jejího původce. Může však vytvářet podmínky pro zkoumání jejího šíření a požadovat přiměřená opatření proti rizikům spojeným s provozem největších platforem.

Významné jsou především články 34, 35, 39 a 40 věnované hodnocení systémových rizik, jejich zmírňování, transparentnosti reklamy a přístupu výzkumníků k datům.

Evropská komise navíc v červenci 2025 přijala doplňující pravidla upravující přístup kvalifikovaných výzkumníků k interním datům největších platforem. Přístup podléhá schválení a požadavkům na bezpečnost, důvěrnost a ochranu soukromí [12][13][14].

Stav české legislativy

Následující text odráží stav české legislativy ke dni přípravy článku, tedy k 11. listopadu 2026.

Česká republika má na evropské nařízení navázat vlastním zákonem o digitální ekonomice, adaptační zákon, který implementuje nařízení do české legislativy. Ten má zejména stanovit kompetence českých dozorových orgánů, kontrolní postupy a sankce.

Dne 4. listopadu 2026 Poslanecká sněmovna schválila návrh tohoto zákona, sněmovní tisk č. 69 [15][16]. K 11. listopadu 2026 však zákon ještě neprošel celým legislativním procesem. Čeká jej projednání v Senátu a další kroky. Nelze jej tedy popisovat jako již účinný český zákon.

Českým koordinátorem digitálních služeb je určen Český telekomunikační úřad (ČTÚ) [17]. Do přijetí adaptačního zákona však nemá všechny potřebné národní kontrolní a sankční pravomoci.

Česká republika je navíc kvůli opožděnému vytvoření účinného dozorového rámce předmětem řízení na úrovni EU. Evropská komise rozhodla o předložení věci Soudnímu dvoru EU dne 7. května 2025 [18].

Co to znamená? Evropské nařízení DSA je v České republice přímo a bez omezení platné a použitelné od 17. února 2024 bez ohledu na přijetí národního adaptačního zákona. Česká republika však dosud nevytvořila úplný kontrolní a sankční rámec pro jeho vymáhání. Výsledkem je stav, kdy povinnosti poskytovatelů a práva uživatelů existují, avšak možnosti českých dozorových orgánů zasáhnout proti jejich porušování jsou omezené. Oslabení národního dohledu může některým poskytovatelům prakticky usnadnit vyhýbání se odpovědnosti.

DSA má chránit uživatele před porušováním pravidel digitálních služeb, avšak český stát sám dosud nesplnil část povinností, které mu toto nařízení ukládá. A tím poškozuje českého uživatele, neboť mu ztěžuje obranu proti svévoli některých poskytovatelů digitálních služeb. To je doložitelný institucionální problém, nikoliv pouze polemika o účelnosti evropské regulace.

Co přináší český zákon o digitální ekonomice

Návrh zákona má vytvořit zejména procesní, kontrolní a sankční rámec. Vedle DSA se zabývá také dalšími předpisy digitální ekonomiky, mimo jiné evropským aktem o správě dat (DGA).

Při projednávání v Poslanecké sněmovně byly řešeny také otázky ochrany svobody projevu, postavení důvěryhodných oznamovatelů, ochrany kandidátů ve volebních kampaních a pravomocí některých kontrolních orgánů.

Sněmovnou schválený návrh [19][20][21] obsahuje mimo jiné ustanovení o zohledňování svobody projevu při rozhodování dozorových orgánů a přednostním vyřizování určitých stížností volebních kandidátů. Dokud však nebude dokončen legislativní proces, je nutné tyto prvky označovat za součást návrhu, nikoliv účinného práva.

Český telekomunikační úřad

ČTÚ je určen koordinátorem digitálních služeb. Jeho rolí [22] má být dohled nad dodržováním povinností DSA, koordinace s evropskými institucemi, řešení stížností a certifikace některých odborných subjektů.

ČTÚ však výslovně uvádí, že jeho úkolem není obecně rozhodovat, co je na internetu pravdivé či nepravdivé, ani nařizovat odstraňování obsahu či blokování webů. K takovým opatřením mohou být oprávněny jiné orgány na základě zvláštních právních předpisů.

Úřad pro ochranu osobních údajů

ÚOOÚ má v českém systému dohledu plnit specifické úkoly zejména v oblasti reklamního profilování a ochrany osobních údajů. Jde především o povinnosti podle článků 26 a 28 DSA [23]. Tato působnost doplňuje existující pravidla GDPR.

Dohled Evropské komise v České republice

Komise přímo dohlíží na dodatečné povinnosti VLOP a VLOSE v oblasti systémových rizik a má pravomoc vyšetřovat porušení DSA, vyžadovat informace, provádět kontroly a ukládat sankce. U ostatních povinností existuje rozdělení kompetencí mezi Komisi a příslušné národní orgány.

Klíčovým kritériem je mimo jiné stát, v němž je poskytovatel usazen. Český uživatel služby zahraniční platformy se tedy může setkat s dohledem zahraničního národního regulátora či Evropské komise, i když má právo podat stížnost českému koordinátorovi.

Důsledky DSA pro české subjekty

Důsledky stručně shrnuje tabulka. ČTÚ nabízí také přehled povinností poskytovatelů služeb [24] podle jednotlivých kategorií.

Subjekt

Praktický dopad

Běžný uživatel sociálních sítí

Lepší možnosti hlášení nezákonného obsahu a obrany proti moderátorským rozhodnutím

Novinář, publicista, autor

Právo na vysvětlení některých omezení a možnost využít opravné mechanismy

Český e-shop prodávající vlastní zboží

DSA z něj automaticky nedělá online tržiště; záleží na způsobu provozu

Provozovatel tržiště

Povinnosti týkající se identifikace obchodníků, informací a bezpečnosti nabídky

Hostingová společnost

Mechanismus hlášení nezákonného obsahu a související procesní povinnosti

Provozovatel internetového diskusního fóra

Podle konkrétního fungování může být hostingovou službou či online platformou

Výzkumná organizace

Nové možnosti zkoumání činnosti velmi velkých platforem podle podmínek DSA

Veřejná správa

Dohled, spolupráce s dalšími orgány EU a vytvoření kontrolních mechanismů

Co může dělat český uživatel při porušení DSA

Praktický postup je nejprve využít interní mechanismus platformy a doložit podklady, například odkaz na příspěvek, rozhodnutí o jeho odstranění nebo komunikaci s provozovatelem.

Pokud se problém nevyřeší, lze využít příslušný mimosoudní mechanismus nebo soudní cestu. Stížnost na možné porušení DSA lze podat také ČTÚ, a to například elektronicky na . ČTÚ ale není odvolacím soudem, který sám rozhoduje každý spor o konkrétní příspěvek.

Sankce a jejich uplatňování

Nařízení DSA obsahuje vysoké maximální sankční limity, které mají působit zejména na velké globální provozovatele. Stručně je vyjmenovává tabulka níže. Nicméně jde o maximální limity, nikoliv o automaticky ukládané pokuty. Konkrétní výše musí odpovídat závažnosti a okolnostem porušení. Národní sankční pravidla stanovují členské státy v mezích DSA [25][26].

Sankce

Maximální výše

Závažné porušení povinností DSA

Až 6 % celosvětového ročního obratu poskytovatele

Nesprávné či zavádějící informace nebo nesplnění vybraných kontrolních povinností

Až 1 % celosvětového ročního obratu

Penále k vynucení splnění povinností

Až 5 % průměrného denního celosvětového obratu či příjmu za den prodlení podle příslušného ustanovení

Nicméně vymáhání sankcí DSA už má první dopady. Nařízení již není pouze teoretickým rámcem. Evropská komise vede několik řízení proti velkým platformám:

  • Platforma X – pokuta 120 milionů EUR.
    Komise 5. 12. 2025 rozhodla o pokutě za porušení povinností transparentnosti. Týkalo se to klamavého způsobu označování ověřených účtů, nedostatků v archivu reklamy a překážek pro přístup výzkumníků k veřejným datům. Šlo o první rozhodnutí Komise konstatující nesoulad podle DSA [27].
  • TikTok – návykový design a doporučování obsahu.
    Komise 6. 2. 2026 zveřejnila předběžná zjištění týkající se návykových prvků služby [28] a v listopadu 2026 také rizik tzv. rabbit-hole effect [29], kdy doporučovací algoritmus opakovaně vystavuje uživatele podobnému potenciálně škodlivému obsahu. Jde o předběžná zjištění, nikoli konečné rozhodnutí o porušení DSA.

Vztah DSA k dalším evropským předpisům

Jednotlivé předpisy uvedené níže v tabulce se doplňují a v některých oblastech překrývají. Například při provozu doporučovacího systému využívajícího AI mohou být relevantní DSA, GDPR i AI Act, každý však z jiného právního hlediska.

Předpis

Hlavní oblast

DSA – 2022/2065

Odpovědnost, transparentnost, bezpečnost a systémová rizika digitálních zprostředkovatelských služeb

DMA – 2022/1925

Pravidla hospodářské soutěže a chování velkých digitálních platforem v postavení strážců přístupu

GDPR – 2016/679

Ochrana osobních údajů

AI Act – 2024/1689

Regulace systémů umělé inteligence podle jejich povahy a rizik

DGA – 2022/868

Pravidla a mechanismy správy a sdílení dat

Stručné zhodnocení nařízení, co DSA může a nemůže vyřešit

DSA vytváří právní nástroje pro kontrolu fungování digitálních zprostředkovatelských služeb, zejména těch, jejichž algoritmy mají rozsáhlý společenský dopad. Jeho praktický význam však bude záviset na kvalitě vyhodnocování systémových rizik, skutečné nezávislosti dozorových orgánů, přístupu k ověřitelným datům a důsledném respektování základních práv. A v neposlední řadě i na vůli vládnoucí garnitury dát jeho prosazování skutečně demokratický právní prostor.

Za zásadní změnu, kterou DSA přináší, lze považovat rozšíření regulace z odpovědnosti za jednotlivé příspěvky na odpovědnost za způsob fungování samotných platforem. V prostředí, kde algoritmy rozhodují o viditelnosti informací, není rozhodující pouze to, zda určitý obsah existuje. Podstatné je také to, komu, jak často a s jakou intenzitou jej platforma předkládá. Tím se mění i charakter problému. Není možné hodnotit pouze obsah jednotlivých sdělení a přehlížet jejich masovou distribuci, umělé zesilování a ekonomickou motivaci provozovatele. Možné přínosy, omezení, ale i problémy shrnuje tabulka:

Přínosy právního rámce

Omezení a otevřené problémy

Vyšší odpovědnost velkých platforem

Obtížná kontrola skutečného fungování algoritmů

Transparentnější moderování obsahu

Riziko nadměrného odstraňování obsahu z opatrnosti

Možnost obrany uživatelů

Náročnost přeshraničního vymáhání

Zvláštní ochrana nezletilých

Obtížné vyvažování bezpečnosti, soukromí a svobody projevu

Přístup odborníků k datům

Závislost výzkumu na kvalitě a dostupnosti poskytovaných údajů

Jednotná pravidla EU

Rozdílná připravenost a kapacity národních dozorových orgánů

Problémy, který DSA samo nevyřeší

DSA dokáže regulovat určité mechanismy digitálních platforem, ale nedokáže zabránit vzniku propagandistické kampaně ani automaticky zaručit, že pravdivé informace získají větší dosah než manipulace.

Zároveň je potřebné rozlišovat dvě rizika: nedostatečné zásahy proti nezákonnému obsahu a systémovým manipulacím na jedné straně, nepřiměřené zásahy do legitimního projevu na straně druhé.

Obojí může poškozovat veřejnou diskusi. Účinnost DSA se proto nebude měřit pouze počtem odstraněných příspěvků nebo uložených pokut, ale také kvalitou rozhodování, transparentností, možnostmi nezávislé kontroly a fungováním opravných mechanismů.


* Zkratka DSA označuje nařízení, které se mluvnicky pojí se středním rodem, a proto DSA budu v článku rovněž vztahovat ke střednímu rodu, tedy „to DSA“.

Článek byl naposledy upraven 12. listopadu 2026, 00:22

Píšu, protože mi není lhostejné, jak mocní manipulují názory lidí a společenským myšlením, naprosto neberouce ohled na důsledky, které to může mít pro nás, naše potomky a bez přehánění i pro celé lidstvo.

Za bezmála padesát let praxe v oblasti IT a třicet let praxe aktivního IT novináře jsem získal globální přehled o současném stavu oboru a trendech jeho směřování, zejména v oblasti vývoje a rozvoje datových komunikací, historie IT, vlivu tzv. 3. platformy a 4. průmyslové revoluce na další rozvoj a vývoj společnosti, interní i externí bezpečnosti IT, ochrany osobních údajů a vlivu technologií na utváření společenského myšlení, kybernetickou bezpečnost, propagandu a hybridní válku.