O svoloči a koncesionářských poplatcích

Dnes a denně se na nás valí desítky sdělení, nezřídka pronášených vrcholovými politiky a dokola opakovaných v médiích a na sociálních sítích. Nezřídka mají jediný cíl – vnutit nám do hlav nějakou jednoduchou polopravdu či bezostyšnou lež a zmanipulovat náš názor a pohled na realitu.

Mnohdy k tomu stačí jen docela nepatrné zkreslení nebo pokřivení skutečnosti doplněné zastíráním nebo záměrným opomíjením souvislostí a dostatečný počet opakování. Uveďme si dva typické příklady z poslední doby.

Soudci, vyšetřovatelé a koncesionářské poplatky

V poslední době se v souvislosti s návrhem na zrušení rozhlasových a televizních poplatků šíří veřejným prostorem nenápadná, leč velmi účinná manipulace ve smyslu „proč bychom nemohli platit veřejnoprávní média ze státního rozpočtu, vždyť soudci, vyšetřovatelé a další státní úředníci jsou z něho také placeni a funguje to“. Nedávno zazněl z úst poslance Patrika Nachera podobný argument i v České televizi. Na první pohled to vypadá docela logicky a rozumně. Jenom se zamlčuje jeden důležitý fakt – na rozdíl od soudců, vyšetřovatelů a dalších státních úředníků, jejichž práce má na utváření veřejného mínění nepříliš významný vliv, média v působení na veřejné mínění hrají podstatnou, ne-li zásadní roli. Podobné argumenty, zesílené ampliony sociálních sítí a patřičně okořeněné nejen dezinformačními weby, pak vytvářejí ve společnosti dojem, že je vlastně úplně jedno, kdo a jak veřejnoprávní média platí. Hlavně, že ušetříme. Není. Zaplatíme to vždycky my občané a způsob, jakým platby budou navázány na rozpočet, může mít nejrůznější důsledky.

A jak že je to s tou svoločí?

Včera, 3. února 2026, mávali při svých projevech ve sněmovně zástupci vládních stran svorně papírem s fotografií facebookového příspěvku Evy Decroix. Bývalá paní ministryně v něm podle nich nazývá voliče vládních stran svoločí. Mávající při tom samozřejmě předpokládají, že jen málokdo si dotyčný příspěvek vyhledá a přečte. Jinak by totiž zjistil, že oním ošklivým rusismem mínila paní Decroix politiky a ne jejich voliče, cituji: „Jen fakt nechápu, jak jsme mohli prohrát volby a pustit ke kormidlu tuhle svoloč“. Neznám moc snazších způsobů, jak namířit nenávist svých voličů proti svým politickým oponentům, než jim vsugerovat, že jim někdo sprostě nadává.

Není mým cílem ani hodnotit chabou úroveň kulturnosti a zdvořilosti sdělení paní exministryně, ani spekulovat nad způsobem financování médií veřejné služby. Jde mi jen o to ukázat, jak strašlivě jednoduché je manipulovat veřejným míněním a že stačí byť i jen nepatrné zkreslení faktů a reality. Stačí jen trochu zahrát na emoce, zamlčet souvislosti a dát manipulaci řádný mediální prostor.